na Blog.cz

Tak je to tady! Nemůžu tomu pořád uvěřit...za 3 dny, es decir, v neděli v noci odjíždím. V životě jsem se asi necítila tak divně. Smutně a šťastně zároveň..do toho si přidejte un montón de nostalgia (budou mi chybět asi i ty neustále vrzající dveře od našeho bytu...) a taky fakt, že jsem nedávno potkala pana Božského, který následně musel odjet (ale vrátí se..když já už budu dávno doma, super). Tomu se říká los sentimientos encontrados/smíšené pocity.

Naštěstí tady v Málaze máme/mají moře, a tak to nejlepší, co může člověk udělat, když mu není úlně nejlíp, je zajít tam brzo ráno, sednout si na břeh, dívat se do dáli a rozjímat o všem možném. Přesně tohle jsem udělala dneska ráno po tom, co jsem se rozloučila (hasta luego nebo adiós?) s svými skvělými spolubydlícími, kteří už jsou momentálně na cestě do Kanady.

A najednou v tom mám tak nějak jasno...že se asi těším domů, že to naše Československo (ó ano, už jsem unavená z toho, jak tu lidí neví, že už nějaký ten pátek jsme jen ČR) mám asi svým způsobem ráda, že za mnou snad ti všichni moji milí přijedou a já pak za nima, takže tohle všechno je jen jedno velké "sta luego", a že jsem obohacená o půlroční nezapomenutelnou zkušenost a měla bych za to být sakra vděčná. Což jsem!

A hlavně...hay que mirar el lado positivo: no llores porque se acabó, sonríe porque sucedió. Amen!

(Až přijedu domů, což bude ještě chvíli trvat, protože se hodlám pak pár dnů aklimatizovat v matičce Praze, snad se vzmůžu na nějaký souhrný článek...protože jsem na to tady celkem kašlala. A zážitků bylo tolik!)

Po skoro dvou měsících se hlásím z jihu Evropy, zdravá a živá (sana y salva).

Bohužel asi nejsem schopná psát si blog. Uchyluju se k tomu jen jako k prostředku k oddálení úkolů, které bych měla dělat. Což je zrovna teď, takže hurááá je tu další málažský článek.

Dneska začnu hudebně, protože za prvé jsem včera byla na jednom skvělém koncertě (CONCIERTAZO!! - příponu -azo mají Španělé hodně rádi, v tomhle případně to znamená něco jako...skvělý koncert xD) a za druhé protože každý, kdo má rád španělštinu a dobrou hudbu respektive dobrou hudbu ve španělštině by měl znát kapelu Vetusta Morla (www.vetustamorla.com). Tihle madrileños jsou ve tady takřka kultovní záležitostí. Dělají muziku, která zní svým způsobem dost britsky, tedy na pomezí rocku, popu, alternativy (spousta lidí říká, že jsou muy Radiohead), mají skvělé texty (obohacení slovní zásoby zaručeno!), charismatického frontmana se skvělým hlasem (además, es guapísimo, to snad nemusím překládat xDD), jsou 100% indie, o sea (= tedy, čili, takže..; v mluvené řeči velmi častá vsuvka) mají své vlastní vydavatelství, své druhé album (vyšlo před pár dny) nejprve umístili na svůj web, kde si ho každý může zadarmo poslechnout, nevydávají singly, točí super klipy..zkrátím to, jsou opravdu hodně dobří (son grandes!). A jako, troufám si říct, jeden z mála Čechů, který je zná, cítím povinnost rozšířit povědomí o jejich genialitě i v našich chladných končinách ;)

Tohle je hymna: "Copenhague" http://www.youtube.com/watch?v=Mw2cy_7rWF0

Tohle tu hrajou v těch lepších barech: "Valiente" http://www.youtube.com/watch?v=6N_nB3UnuWo

Tohle je vlaštovka z nového alba: "Maldita dulzura": http://www.youtube.com/watch?v=oatYdB-SR_s

A takový byl koncert, líp bych to neřekla: http://www.malakao.es/malakaon/2011/05/vetusta-morla-malaga/. Neboli una pasada (můj volný překlad by byl asi - paráda, úplně super etc.).

A teď se přesuňme od hudby do Sevilly, Córdoby, Barcelony, Santiaga neboli do míst, které jsem měla tu možnost během uplynulých tří měsíců navštívit. Stálo mě to majlant (costó una pasta), jinými slovy jsem už úplně na mizině a čekám jak na smilování na to, až přijedou naši (teď v úterý, takže snad hlady neumřu), ale bylo to moc fajn a kdy jindy se tam má člověk podívat než když je ve Španělsku, no ne?

Začněme u mě doma v Andaluzii. Tenhle kus vyprahlé země (který je rozlohou i počtem obyvatel srovnatelný s ČR) prostě mola (tady čeština (nebo moje čeština?) dost pokulhává, španělština má nespočet způsobů jak říct, že je něco super). Byla jsem v hlavním městě Seville (a jedu tam znovu příští víkend, oh yeah!) a úplně jsem si ji zamilovala. Asi by byla trochu nuda tady vyjmenovávat památky a místa, které jsem tam navštívila. Viděla jsem vlastně jen to nejzákladnější (Plaza de España, La Giralda,...), rušná sevilská vida nocturna mi totiž sebrala půlku dne haha a tak jsem nestihla víc.

Další krásné andaluzké město je Córdoba. Bohužel jsem tam byla jen jeden den, vlastně jedno odpoledne, protože probíhala zrovna Semana Santa a jako každý rok v tomhle týdnu lilo jak z konve. Procházet se v dešti se úzkými uličkami kolem slavné mešity ale taky mělo něco do sebe.

Granada je chiquita (maličká), bohatě na ni stačí jeden den. Pro mnohé je právě ona tím největším klenotem Andaluzie. Mno, já už jsem se vyznala ke své lásce k Seville, takže to nechávám bez komentáře. Granada je ale taky krásná, dýchá to tam pohodovou studentskou atmosférou a dají vám tam k pití tapas zdarma, což se hodí, když vám dochází erasmus beca a jste rádi, když máte na autobus zpět xD

Jinak jsem projela to nejdůležitější z Costa del Sol. Spoustu malebných věsniček i turistických středisek včetně slavné Marbelly, kterou k návštěvě nijak doporučuju, kromě turistů a možná i Angeliny Jolie tam nic zajímavého není.

Nejlepší (což se nutně nemusí shodovat s nejhezčí) město je ale samozřejmě MÁLAGA. Nechtěla bych tady žít, nechtěla bych tady studovat (škola mě mimochodem poslední dobou hodně štve, o tom příště), ale jak říkají i místní: para pasar una temporada está bien (zůstat tu jen nějaký čas je v klidu). Už navždy to zkrátka bude moje destino Erasmus a budu ho mít spojené se spoustou publikovatelných i nepublikovatelných zážitků xD

Jakkoliv mám ale ráda Málagu a Andaluzii, musím se přiznat, že se mi více líbí na severu. Tím nemyslím ČR haha ale skoro, protože krajina v Galicii tu naši českou dost připomínala. Strávila jsem tam možná nejlepších 5 dnů svého Erasmu. Super lidi, nádherná příroda (a ty pláže...oh, sobran las palabras), koupání v Atlantickém oceánu a sexy galicijský přízvuk xD Kdo byl někdy v Andaluzii, dokáže si představit, jak se tam mluví...a kdo ne, zní to asi takhle: agdgflaglfgdlklgfldka :D Španělé z jiných částí země jim nerozumí a dělají si z nich srandu, funguje to samozřejmě i naopak. A tak byla galicijiská mluva jako balzám na duši a hlavně na uši! To ani nemluvím o strohé kráse hlavního města Galicie - Santiaga de Compostela. Srovnání s Prahou nebo spíš Olomoucí (kvůli velikosti, Santiago je možná ještě menší) je určitě na místě. Sečteno a podtrženo, v Galicii bylo krásně. Ó ano, kdybych mohla jet na Erasmus ještě jednou, nerozmýšlela bych se kam.

Taky jsem byla ještě v Barceloně, tam ale jinak kladné dojmy přehlušil poslední den, kdy mi na Las Ramblas ukradli kabelku se všemi důležitými a cennými věcmi (naštěstí kromě peněženky, kterou jsem měla zrovna v ruce). Kdo mě zná, možná si bude myslet, že to byla moje vina, ale ono nee, vážně, stalo se to a stalo by se to každému na mém místě. Další nový zážitek, Erasmus je zatím velmi obohacující, což říkám v souvislosti s Barcelonou trochu s úšklebkem, ale jinak to myslím smrtelně vážně.

Dala bych sem i nějaké fotos, ale nejde mi to. Prostě si představte hezká města, hezké pláže a hezké lidi...tak nějak ty fotky vypadají xDD

Chau!

Muy buenas, os saludo por primera vez de Málaga!

Fajn, tak teď už radši česky. Můj původní plán psát erasmovské dojmy víceméně postupně zatím nevychází...jsem tu už měsíc y pico a tohle je teprv první článek, jsem si toho vědoma. Neslibuju, že se polepším, ale můžu to zkusit ;) Jako malou kompenzaci občas do textu vložím pár výrazů z ulice, co jsem tady tak pochytila, třeba to někomu může být k užitku.

Nejdřív bych chtěla říct něco k titulku článku. Vypůjčila jsem si ho z největšího málažského (sakra, je tohle vůbec správně česky??) obchodu s hadrama Desigual, kde jsem si mimochodem nedávno ve slevě koupila super šaty (z 50 na 18 E, no nekupte to aneb era una ganga /výhodná koupě/). Mám trochu pocit, že Málaga má v Andaluzii podobnou pozici jako Ostrava v ČR. Takhle to zní směšně, ale posuďte sami: Málaga na první pohled není rozhodně nejhezčí město (jinak řečeno je určitě v andaluzkém podprůměru, protože Córdoba, Granada či Sevilla jsou hodně silní konkurenti), ale její obyvatelé na ni nedají dopustit. Doslova říkají: tiene su encanto/puntito. A má moře!!! Pláže jsou sice opravdu hrozné (koupat se tady fakt moc nehodlám), ale mně stačí jen se dívat a poslouchat šplouchání vln. Není nic lepšího než si v neděli odpoledne vzít deku, svačinu a knížku a v příjemných 20-25 stupních (ó ano, v březnu) na chvíli zapomenout na rušný Erasmus život ;). Abych se vrátila k původnímu srovnání s Ostravou...samozřejmě je to tady úplně jiný svět. Málaga není hezčí Praha, ale jinak hravě strčí do kapsy všechna česká města. Jo, i Brno xD

Tak, úvod bychom měli za sebou, teď vám řeknu, kde bydlím. Byt jsme si našli s mojí spolucestující/spolužačkou/spolubydlící Peťou už před příjezdem do Málagy. Jsem ráda, že jsme to takhle udělaly, protože jsme

si tak ušetřily několik velmi stresujících dnů v hostelu. Poslední lednový den jsme zhruba ve 4 odpoledne přistály na letišti Pabla Picassa (jak jinak xD) a s pomocí velmi ochotných řidičů málažského MHD se vcelku bez problémů dostaly k našemu budoucímu bytu, kde už náš čekala sympatická paní majitelka. První 3 týdny byly opravdu kruté - bydlely jsme totiž v pokoji o rozměrech 1x1 metr, bez přehánění. Peťa spala na matraci a já na posteli, která byla součástí vestavěné skříně...mno, to byste museli vidět. Na tohle všechno jsme přistoupili, protože cena bytu je na zdejší poměru opravdu dost dobrá a navíc to bylo pouze prozatímní řešení než odjedou dva Poláci a jeden Španěl a my se budeme moci přestěhovat každá do svého krásného velkého pokoje. Což se stalo zhruba před týdnem a je to úplně super/guay! Od pondělka máme nového compis, Španěla z Granady. Já vím, že na první dojmy se nemá dávat, ale tenhle týpek je muy majo/fakt sympoš. Půjčuje nám nějaký svůj speciální olivový olej z Jaénu a na mé přání mi sepsal a pro jistotu ještě ukázal, jak se řeknou všechny věci v kuchyni - od lžičky (to jsem náhodou věděla xD) až po věci, které neumím říct ani v češtině.

Čím se dostávám k další věci a tou je španělská mentalita. Jak osvěžující je přijet ze zakaboněného Česka (myslím to tak i tak xD) a potkávat takřka výhradně jen usmívající se a ochotné lidi! A jak známo, smích je nakažlivý, takže mám pocit, že se taky tak nějak víc usmívám a jsem víc v pohodě. Budem to asi tím klimatem, ale možná taky tím, co mi řekl hned druhý den po příjezdu můj koordinátor: "En Málaga no hay problemas!". Proto je asi jedna z nejpoužívanějších španělských vět: no te preocupes a tranquilo/a. Ovšem nedejbože abych se tady musela potýkat s nějakými opravdovými nepříjemnostmi...v tom případě nevěřím, že bych tady něco vyřešila. Mají tu ve všem neuvěřitelný bordel/lío. Jejich přístup je mi ale sympatický, takže to zatím přecházím, jak jinak než s úsměvem.

Další a poslední bod dnešního článku bude Universidad de Málaga. Každý kdo kdy viděl naší fildu v Ostravě popřípadě každou jinou fildu u nás (protože jsou asi všechny hrozné) by čuměl/fliparía con la facu de Málaga! Do příště ji vyfotím a hodím to sem. I když nejlepší kavárna je naproti, na Fakultě turismu, která ze mě udělala závisláka na ďábelské kombinaci pitufo vegetal y café con leche. Pitufo je taková menší zapečená bageta se sýrem, do které si můžete vybrat jakoukoliv náplň za pouchých 20 centů. Já si ji dávám s rajčaty, olivami a ledovým salátem. Sakra, asi bych ale měla spíš mluvit o tom, jaké jsou hodiny, profesoři etc., že? Už vůbec vybrat si předměty byl kumšt. Jelikož předměty, které bych měla mít tento semestr v Ostravě nejsou ekvivalentní s těmi, jež nabízí UMA (a tak se velmi těším až se vrátím a zblázním se z toho), mým jediným omezením je získat 20 ECTS kreditů a vzít si 60% předmětů z Facultad de Filosofía y Letras. Zní to prostě, ale už jen fakt, že škola začala před třemi týdny a já jsem se matrikulovala až dneska (měli jsme 3 týdny na to, abychom se podívali do hodin a rozhodli se, co nám vyhovuje) může ledacos napovědět...ze španělské filologie jsem si nakonec paradoxně vybrala jen angličtinu (eaaasy as hell), pak mám geografii andaluzie, historii a kulturu Indie a estetiku filmu. Jak vidíte, přesně můj obor (L-O-L). Na první pohled se zdají 4 předměty v klidu, ale pozor, ve Španělsku mají trochu jiný systém hodinových dotací, a tak věřte nebo ne, jsem ve škole o dost víc než v Ostravě. Aspoň ale vždycky začínám por la tarde, nejsem totiž žádný skřivan a tady chodím spát ještě pozděj než doma. Los profes jsou skvělí, usnout v hodině je nemožné, i když jste po fiestě. Taková historie Indie mě začala naprosto fascinovat xD Kdyby ji přednášel můj učitel dějáku ze střední, těžko bych přežila vůbec první hodinu. Jak se to všechno bude vyvíjet dál, to se teprv uvidí...žádná brnkačka to ale není a ani asi nebude.

A teď mě omluvte, "musím" jet do Barcelony xD Pro dnešek je to všechno. Budu muset psát častěji, protože si pak nepamatuju, co se mi všechno stalo xD Příští článek věnuji zábavnějším věcem jako fiestám, cestování a hlavně super lidem, které jsem tady potkala a potkávám skoro každý den. Plus přihodím jednu story, na kterém jasně uvidíte kontrast španělského a českého způsobu myšlení.

Hasta pronto!

Zdravím blogosféru!

Vždycky jsem tady na to celkem kašlala, ale teď se mému blogování blýská na lepší časy. Založila jsem si novou rubriku (snad jsem název cestopisu Karla Čapka moc nezkomolila :D), která má ambici mít nějakou hodnotu, ne jako ostatní mé bláboly. Tedy, abych se vyjádřila přesněji, určitě bude mít nějakou hodnotu pro mě, protože jsem hlava děravá a co si nenapíšu, to nevím. Většinou si to zapomenu i napsat :D

Takže o co půjde? Zítra respektive už dneska večer mám asi takovýhle program: moje rodná vízka - Ostrava - Vídeň - Palma de Mallorca - Málaga. Poslední uvedené město budiž destinací mého erasmovského půlroku ;) Kufry jsou sbalené, stýpko na účtě, takže jdem na to!

Hasta pronto!

...zašeptá úchvatná Natalie Portman ve finální scéně filmu Black Swan. Vystihla to docela přesně. Darren Aronofsky to opět dokázal! Skvělá hudba, kostýmy, silný námět a hlavně rozpolcená bílá/černá labuť Nina alias Natalie tančící si pro svého prvního Oscara.

Já bych tomuhle filmu minimálně udělila nějakou cenu za plakát. No není nádherný?

a ver quién encuentra las siete diferencias:

mi torpe manera de decir que el semestre que viene me voy de erasmus a málaga! SUBLIME xD

Včera jsem narazila na velmi zajímavý web. Jmenuje se to Módní peklo (www.modnipeklo.cz), což, jak zjistíte po kliknutí na odkaz, je dost příhodný název. Ve zkratce se jedná o blog tří slečen s jazykem ostrým jak břitva, které z 98% kritizují a z 2% chválí českou módní realitu - jak návrháře, tak (ne)vkus obyčejných lidí.

Je to zábavné, ale taky poučné a často dost zneklidňující čtení (viz rubrika Z ulice - doporučuju!!!). Ó ano, my Češi se vážně smažíme v módním pekle. Ponožky v sandálech (z toho už se stalo hóóódně velké klišé), vykukující spodní prádlo, igelitky, "vietnamská" kvalita, nulová kreativita, apatie...zvyk je železná košile, a tak už to všechno kolem sebe asi ani nevnímáme, ale pak zvláště při cestách na Západ od hranic nám lezou oči z důlků. Cizinku/cizince pozná člověk na první pohled - ne podle "vuittonky" nebo obleku od Armaniho - na nich jde zkrátka poznat, že si ráno dali tu pětivteřinovou práci a přemýšleli, v čem vyjdou ven. To je podle mě ten hlavní tozdíl. Pět sekund (ok, někdy se to protáhne i na pět minut..;).

Souhlasím s jízlivými blogerkami v tom, že móda není o penězích, i když ty to samozřejmě dost ulehčují. Bez alespoň elementární dávky vkusu, soudnosti a zájmu o svůj vzhled přece ani miliony na kontě nezaručí status módní ikony! Viz XXYY (dosaďte si jméno libovolné české "celebritky").

Nebudu zastírat, že Módní peklo ve mně nezažehlo trochu sereflexe. Jsem schopna jeden den vypadat jako dáma, druhý den jako předpisové "indie kid", třetí jako trochu hippie, čtvrtý to všechno spojit dohromady a pátý jako že je mi to (jako většině Čechů) úúúúplně jedno! Někteří lidi už si toho asi všimli a já si zas všimla, že při pohledu na mě lehce nadzvedávají obočí a možná mě mají trochu za blázna. Já se mám trochu za eklektika (krásný eufemismus!) a hned v zápětí musím dodat, že se tady u nás v ČR  po módní stránce necítím tak docela ve své kůži. Vidím se někde v ulicích volnomyšlenkářského Londýna či New Yorku, kde mají lidi styl a šmrnc (a k tomu taky příslušné obchody, o kterých se nám i v Praze může jen zdát) a kde bych byla konečně doceněna! :D Ale teď vážně...skromně se domnívám, že bych v módním pekle úplně neshořela, narozdíl od toho "normálního", kde určitě s konečnou platností skončím, až vykradu španělský butik Desigual ;)

Módě a novému akademickému roku zdar!

Coke Live Music Festival 2010, Kraków

Do roka a do dne, říká se. Nevím přesně, jak je to dál, ale já mám svoji vlastní verzi a ta vypadá takhle: 23/08/2009 RADIOHEAD, (ok, ty dny úplně nesedí) 21/08/2010 MUSE!

Pro uvedení do děje přidám ještě jedno pozměněné pořekadlo: pro krásu se musí trpět aneb pro ZÁŽITKY se musí skousnout ledaco a byly možná i chvíle, kdy to vypadalo, že se toho zážitku ani nedožijeme.

Ale popořádku. Po půldenním únavném cestování do polského Krakowa (ostatně, když bydlíte ve vesnici uprostřed ničeho, je každá cesta dlouhá xD) jsme naštěstí poměrně bez problémů našly jak náš hostel, tak i dějiště festivalu. Co se týče organizační stránky polského CLMF, nenapadají mě k ní jiná slova než dost peprné nadávky, takže tuhle část radši přeskočím. Ti, co tohle mají na starost by se mohli od ostravských Colours učit, jak se vychází vstříc návštěvníkům. Jediné, co měly tyhle dva festivaly společné jsou dost namátkové kontroly u vchodu (viz na Colours: Máte u sebe nějakou zbraň? Ne? Takže běžte...). Přesto ale byly můj foťák v čepici a musli tyčinky v našich podprsenkách skrýše tak silného kalibru, že by nás neměli šanci odhalit ani ramba v pražské O2 areně :D

Přesně v 7 večer se na pódiu zjevila britská kapela The Big Pink. Je to trochu elektronika, trochu kytary, všechno patřičně rozostřené...a je to moc fajn. Vystoupení to bylo příjemné, leč krátké (na kontě mají totiž zatím jen jedno album). V paměti určitě nejvíc utkvěla jejich poslední píseň a zároveň největší hit Dominos s extrémně nakažlivým refrénem "these girls fall like dominoooos dominooos".

V následující hodinové pauze před Panic! At the Disco jsme si chtěly koupit vodu, protože už tak velké vedro se v davu nebezpečně násobilo a jedenáctá hodina, kdy měli začít Muse, byla zatím dost v nedohlednu. Jenže to se ukázalo být jako dost naivní představa. V publiku to totiž začínalo vřít a nebylo pochyb, že neúprosný boj o dobrá místa právě vypukl. Odejít v tu chvíli a opustit naši vcelku výhodnou pozici by bylo asi neprozíravé, a tak jsem si dobrovolně podepsaly ortel dehydratace.

Panic! At the Disco taky začli na minutu přesně, ovšem to je asi tak jediné, co je šlechtí. Slyšela jsem je poprvé v životě a pokud mě k tomu nikdo v budoucnu nebude nutit pod hrozbou smrti, bylo to asi i naposled. Tahle hudba už prostě není pro naši věkovou kategorii (tzn. 20 plus). Publikum bylo ale očividně mladší a P!ATD si užívalo na max. Naneštěstí jsme se asi octly blízko skupiny hardcore fans, kteří si nejspíše ve své mladické nerozvážnosti spletli celý tenhle tyjátr s punkem a nám všem pokorně čekajícím na Muse řádně brnkali na nervy (a šlapali na nohy). Zpěvák P!ATD je sice celkem kus, ale co má tak asi v hlavě, když prohlásí "vy jste to nejlepší publikum, jaké jsem kdy viděl" (samozřejmě to NEŘÍKÁ na každém koncertě, že...) nebo "i wanna fuck u all". Sic.

Ne, nebyla to zas taková hrůza...ale příšerné vedro, žízeň a hustota osídlení před pódiem: tisíc lidí na metr čtvereční si vyberou svou daň a vy začnete být mrzutí a unavení.

JENŽE když vaše oblíbená kapela začne hrát vaši oblíbenou písničku, všechny bolesti - jak na těle tak na duši (to říkám s patosem, který je Muse vlastní) - jsou rázem zapomenuty. Krátce po jedenácté to konečně přišlo - světla zhasla, aby vzápětí za doprovodu klavírního intra k otvíráku New Born oslepila natěšený dav snad všemi odstíny barevného spektra. "Link it to the world..." začalo se okamžitě zpívat. A pak už přišel výbuch atomové bomby - to když zpěvák a kytarista (a frontman) Matt Bellamy zapěl svým slavným falzettem "SOULLESS IS EVERYWHEREEEE!!!" a hrábl do strun. Veškeré pochybnosti o tom, jestli jsou vážně nejlepší živě hrající kapelou současnosti tak vzaly za své už v prvních pěti minutách. ANO! Je to asi pravda.

Setlist byl ryze "festivalový", tzn.samé hity plus písně z rok starého alba The Resistance. Jediná slabší chvilka přišla při Guiding Light, unylé baladě pocházející právě z poslední desky. Popravdě jsem ale byla za těhle pár klidnějších minut dost vděčná, protože ať se to hormony štěstí ve mně snažily potlačovat seč mohly, začaly mi trochu docházet síly. A tak jsem chvíli jen bez hnutí pozorovala strhující vizuální show (viz fotky) a "zoomovala" Matta (byly jsme sice v kotli, ale zas ne úplně nejblíž pódiu; mezi údajně 40 tisíci lidmi jsme si každopádně poctivě "vyčekaly" dost dobrá místa). Pak už ovšem následovaly jen samé mistrovské kousky. To, co mi trochu trochu scházelo na Radiohead - žádné zpívání s davem - jsem si na Muse užila dosytosti. Famózní polské publikum způsobilo, že jsem snad víc než půlku koncertu zpěváka Matta vůbec neslyšela - lidi zpívali z plných plic! O takové atmosféře si my tady v ČR můžeme nechat jen zdát.

Nedá mi to...a utrousím pár slov o frontmanovi Muse. Všichni, kdo se o tuhle kapelu aspoň trochu zajímají moc dobře vědí, že Matt je tak trochu blázen, trochu génius a kytarový bůh. Naživo se tyhle jeho vlastnosti několikrát znásobily a to si k tomu ještě přičtěte jeho charizma odtažité rockové hvězdy. Zkrátka a dobře, byl neodolatelný ♥

Po kytarové smršti alias Plug In Baby ("CRUCIFIES MY EEENEMIES") kapela zmizela v zákulisí, ale pokřik "MUSE MUSE MUSE" je z něho rychle zase vyhnal. Pak teprve začla ta pravá h(H)ysterie!! Aaaaaahhhhhhh ♫!!! Tak dlouho jsem snila o tom, že tuhle písničku uslyším naživo, že jsem si kousek i natočila, abych na to nikdy nezapomněla....což se ale těžko někdy stane. Vrchol koncertu.

Bylo jasné, že konec už je blízko...epická Knights of Cydonia tradičně uzavírá každý jejich koncert. Ještě jeden velký poslední "sing along":... NO ONE'S GONNA TAKE ME ALIVEEE...a Muse už nenávratně mizí v mlze (doslova). Ach.

Taky už jsme chtěly zmizet a jít zahnat žízeň, ale ještě jsme to chvíli vydržely a vychutnaly si definitivní tečku - skvělý ohňostroj. No jistě, vždyť Muse jsou vyhlášení svým megalomanstvím.

Dech beroucí devadesátiminutovka s nimi tak nakonec stála za to nekonečné čekání a vůbec všechny výše popsané "nepříjemnosti", které ale asi k tak obrovským koncertům patří. A jednoznačně to stálo i za mnohem víc než pouhých 750 Kč, které jsme zaplatily za lístek (ta cena mě doteď fascinuje xD).

Setlist: New Born, Map of the Problematique, Uprising, Super Massive Black Hole, Guiding Light, Nishe, United States of Eurasia, Undisclosed Desires, Bliss, Resistance, Time Is Running Out, Starlight, Plug In Baby, Interlude + Hysteria, Man with a Harmonica + Knights of Cydonia

BTW: Kraków je vážně hezké město a "jedno pivo" se polsky řekne...wait for it..."jedno piwo" :D

Ještě před tím, než (možná někdy) napíšu něco o skvělých čtyřech dnech na festivalu Colours of Ostrava, bych se s vámi ráda podělila o jedno video, na které jsem narazila při jůtjubování. Hlavním aktérem je asi jeden z nejsympatičtějších týpků současné pop music  - Chris Martin z Coldplay. Tenhle chlápek loni na koncertě přímo upřostřed písničky Fix You seskočil z podia a běžel napříč davem dokud ho nepolapili nadšení fanoušci a posléze i securiťáci. Prostě jen tak. Nevím jestli to bylo plánované, ale pro uchování svého nadšení z tohohle videa budu věřit, že ne. Působí to na mě dost spontánně...jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Každopádně palec nahoru pro Chrise a taky pro dav, který navzdory frontmanově absensi na podiu neúnavně zpíval "lights will guiiiiide you home...".

Odkazy: http://www.youtube.com/watch?v=ZgHXI5CAagA&feature=related (ta opravdová sranda začíná zhruba od třetí minuty)

tady je to shora: http://www.youtube.com/watch?v=rglX6B7R1SU&feature=related

Onehdy jsem si celý den pobrukovala jeden song a za boha si nemohla vzpomenout, od koho že je.  A tak mě napadla jedna věc (ne že by to snad ale bylo poprvé): Můžu se považovat za fanouška kapely/zpěváka/zpěvačky, když se líbí jen určitá (někdy velmi malá) část jejich repertoáru? Když o nich nevím vůbec nic kromě toho, že písnička xxyy je úplně skvělá? Když se mi vlastně ani tak nelíbí ta kapela jako spíš jejich frontman? (OK, tady je to poměrně jasný ;)

A pak je tady zástup nekritických obdivovatelů, kteří umí i texty ke všem "b-sides" a za možnost vidět už po osmdesáté páté tu svou kapelu jsou ochotni cestovat třeba přes půl světa. Samozřejmě si nemyslím, že jen oni by měli mít nárok na vstup do fanclubu, ale určitá nepsaná kritéria možná existují. Podle mě v základní výbavě musí být aspoň tohle:

Znát nejenom jménem ale i řádným poslechem nejméně jedno album

Vědět, jak se jmenuje frontman/ka (u sólo umělců se tenhle bod samozřejmě nepočítá ;))

Umět text největšího hitu (celý, ale případné malé výpadky by se možná ještě daly tolerovat xD)

Znát národnost kapely

Znát jméno posledního alba (posledního rozuměj nejaktuálnějšího, ke kterému kapela je nebo nedávno byla na turné; u  The Beatles, Queen, Led Zeppelin etc. si to asi pamatují jen ti opravdoví fans)

Kliknout na "líbí se mi" na Fejsbuku a pak se o sobě vyjadřovat (možná i pod vlivem aktuálních trendů) jako o fanouškovi přece nemůže stačit! Nebudu zastírat, že by mě to nechávalo úplně chladnou.

Od tě doby, co mám Fejsbuk jsem se takhle vytočila už několikrát, zvláště pak v souvislosti s narůstajícím množstvím odkazů na songy kapely Muse a výkřiky typu: "už se těším jak to moji oblíbení muuuuseee na rfp rozbalíííí!!!!" *vomiting*

Zrovna o těhle konkrétních lidech totiž vím, že nemají vůbec ponětí, s kým že to zítra večer budou mít tu čest. Frontmana Matta (a idola mnoha dívčích srdcí včetně toho mého haha) už ale asi někde viděli xD Speciální případ je pak moje bývalá spolužačka, studentka žurnalistiky, která podle svých slov možná bude dělat s Muse rozhovor a která 1. neumí moc anglicky 2. si myslí, že Super Massive Black Hole je nej song aktuální desky (fatal error, honey - SMBH je na předposlední desce. Proč mám pocit, že to je jediná píseň, kterou opravdu zná?). Na její další názory ohledně hudby Muse jsem se už radši neptala. Ne že bych snad potřebovala víc vody na svůj mlýn.

Mno, ať je to jak chce, jsem nejpíše "štastná to žena", když tohle je jedna z mála věcí, která mě poslední dobou trápí.

Všem fanouškům prázdnin zdar!